úterý 1. března 2016

Algoritmy ve výuce českého jazyka

Ilustrační obrázek: dva pohledy na větné členy a jejich vztahy.
Zdroj: Tjo3ya, CC-BY-SA

V letošním prvním čísle časopisu Český jazyk a literatura vyšel článek Zuzany Šalamounové Když se algoritmy stanou pojistným mechanismem. Časopis ČJL běžně nečtu, o to víc mě potěšilo zjištění, že někdo, kdo výuce češtiny (na rozdíl od informatikářů) rozumí, se jí zabývá i z tohoto úhlu pohledu. Článek navíc vyšel nedlouho po tematicky souvisejícím příspěvku Ivana Ryanta o získávání informace z textu.



Když s někým mluvím o relevanci informatiky pro ostatní předměty, celkem běžně se mi dostane tázavého pohledu: Jak jako, že se v ostatních předmětech pracuje s algoritmy? Nene, informatika je přece oblast sama pro sebe... dobře, ve výuce se dají použít nějaké ty technologie, ale k tomu přece člověk ještě nemusí rozumět informatice. Teď už místo vysvětlování asi raději odkážu na článek, kde se například dočteme:

  • „Práce s učivem českého jazyka zpravidla probíhá podle tzv. algoritmů...“ (myšleno patrně „mluvnice“, nikoliv „literatury“ či „slohu“)
  • „Prostřednictvím algoritmů se žáci učí pod abstraktní pojem (např. věta jednočlenná) zařadit jeho konkrétní doklady (např. Prší)...“
To je hodně zásadní role algoritmu. Napovídá, že definice pojmů pro mnohé žáky prakticky splynou s postupem určování, co definici splňuje a co nikoliv. Vytratí se přitom povědomí o samotném předmětu definice — co vůbec „znamená“, co je jeho „podstatou“, příp. k čemu je ten pojem dobrý. Aha, o kousek dál na to autorka upozorňuje a značnou část článku právě tomuto nebezpečí věnuje.

Článek jednoznačně doporučuji k přečtení. Je zajímavé sledovat, jak vystupují na povrch jevy, které učíme právě v informatice. Např. při určování poměrů vět v souvětích autorka rozlišuje algoritmický a intuitivní přístup. Algoritmický pracuje se seznamy spojek pro každý poměr a ve výuce je prezentován ve jako jistý, neselhávající — jako „pojistka“. Intuitivní přístup naproti tomu pracuje s významy jednotlivých vět. Tedy s tím, v čem větné poměry spočívají. To se samozřejmě algoritmicky popíše mnohem hůř. Při práci se seznamem spojek stačí mnohem méně přemýšlení a související námahy. Bezprostřední výhody algoritmického přístupu jsou nasnadě a je tak zřejmé, proč ve výuce převažuje. Otázkou je, nakolik jsou si vyučující vědomi, o co tímto rozhodnutím přichází.

Na chybějící ohled na význam autorka upozorňuje i z druhé strany, ve cvičeních, kde mají žáci věty tvořit: podle algoritmu snadno vytvoří větu, která splňuje všechna požadovaná pravidla (a splňuje tak zadání). Ze zřetele tím ale mizí celý smysl použití (a výuky) jazyka, totiž vzájemná komunikace, protože ty gramaticky správné věty prostě nic hodnotného neříkají. Příklad citovat nebudu, přečtěte si článek.

V úvodu příspěvku jsem parafrázoval obvyklou reakci na téma „algoritmy ve škole“. Druhý častý postoj je v jistém smyslu opačný: algoritmy přece nejsou důvod pro zavádění informatiky, vždyť je učíme ve spoustě existujících předmětů (počínaje matematikou, ale zdaleka ne konče). S druhou částí souhlasím, a odkazovaný článek tohle dokládá pro češtinu. Taky ale ukazuje, s čím mám problém, resp. co chybí: Pracuje se s konkrétními hotovými algoritmy. Jsou nástrojem, nikoliv předmětem studia. Žáci (a učitelé) se jen velmi zřídka ptají, co algoritmy dovedou, jak je lze vylepšit, který je k čemu vhodnější (a který úplně k ničemu), kdy naopak nepomůžou. Informatika přitom právě pro řešení takových otázek nabízí nástroje.

Jako učitel informatiky bych si proto na závěr rád přihřál polívčičku a doplnil:
Poučené rozhodování (žáků i učitelů) o tom, kdy a proč je vhodné zvolit algoritmický přístup, usnadní (samozřejmě kromě znalosti češtiny) základní obecné povědomí o algoritmech. Takové povědomí umožní zamýšlet se i o úroveň výš: Které jazykové jevy jsou tedy jednoduše algoritmické? Kde jsou ty algoritmy těžší? Kde si myslíme, že algoritmicky postupovat vůbec nelze, proč? Jaké to má důsledk? K čemu jsou v komunikaci a jazyce dobré ty jednoduché jevy, k čemu ty složité? Jaká je situace v jiných jazycích? Jak se liší jazyky formální a přirozené? Co lze obecněji říci o vztahu gramatiky a významu? Tohle samozřejmě nemá být těžištěm školní jazykové výuky, myslím si ale, že čas od času poodstoupit a podívat se na jazyk a jeho strukturu v širších souvislostech žákům prospěje.

Kdyby snad ještě někomu nebylo jasné, kam tím mířím: Základní povědomí o algoritmech se získává právě v hodinách informatiky. Pokud ovšem probíhají.

Víte-li o podobných článcích na rozhraní jazyka, informatiky a jejich výuky, budu rád za odkazy v komentářích.

1 komentář:

  1. O článku vím od Pepy Soukala a už před měsícem jsem tam přičinil komentář o tom, jak se rozebíráním vět učíme myslet (viz http://www.ascestinaru.cz/zuzana-salamounova-o-algoritmech-pri-vyuce-skladby/). Ivan Ryant

    OdpovědětVymazat